Týdeník Prostějovska

Aktuálně z Prostějova a okolí

header

facebook

twitter

 

18. listopadu 2017 svátek má Romana

České třídní odbory na fóru solidarity s Kubou, Palestinou a Sýrií v Bruselu

České třídní odbory na fóru solidarity s Kubou, Palestinou a Sýrií v Bruselu

Středa, Listopad 1, 2017 - 11:58
Redakce
Díky delegování Odborovým sdružením Čech, Moravy a Slezska jsem měl tu čest odpovědět svou přítomností na pozvání Svetové odborové federace na odborářské fórum solidarity s Kubou, Palestinou a Sýrií pořádané pod patronací řeského komunistického europoslance Sotiriose Zarianopoulouse v budově europarlamentu v Bruselu pod názvem „Pracující všech zemí proti imperialismu, válkám a intervencím EU a paktu NATO, v solidaritě s lidem Palestiny, Sýrie a Kuby“. Akce se zúčastnila řada delegátů z Řecka, Kypru, Turecka, Švédska, Bosny, Srbska, Rakouska a dalších zemí.

 

Po úvodním projevu Sotiriose Zarianopoulouse promluvil předseda řeckých třídních militantních odborů PAME Giorgios Perros nejen o problematice Řecka, nátlaku Troiky, zradě vlády Syrizy a šovinistické strany ANEL, o přítomnosti paktu NATO v zemi, ale i o složitosti problematiky sociálních práv v celé EU, o zásadních problémech, jako je cena pracovní síly, vykořisťování monopoly, útlak třídního odborového hnutí, emigrace za prací, xenofobie i o solidaritě s lidmi postiženýmiám imperialistickou válkou a sankcemi.

 

Předseda syrské odborové centrály GFTU Jamal kadri obsáhle připomněl situaci syrského lidu, provokace imperialistických a reakčních sil uvnitř syrské společnosti, připomněl úlohu USA a EU při rozněcování války proti syrskému lidu i sankce, které na něj dopadají. Kadri potvrdil solidaritu s dalšími oběťmi imperiální politiky: s Kubou, Palestinou a Venezuelou. Intervenční politika a podpora terorismu je namířena proti svobodě syrského lidu, demokratickým principům a legitimně zvolené reprezentaci země. Jedná se o vměšování zahraničních reakčních sil s katastrofálními následky pro syrský lid a leho lidská práva. Na závěr Kadri poděkoval za projevy solidarity a za bratrství Světové odborové federace a řecké odborové centrály PAME.

 

Kvalita projevů jednotlivých účastníků se nelišila. Přesto je nutné říct, že řečtí organizátoři prokázali politickou i osobní vyspělost vynikající analytické schopnosti a zúročení zkušeností z vlastního odborového boje. Není to zrada žluťáckých odborů, podlézavost vládnoucím strukturám, není to kolaborace se strukturami EU či NATO, je to vlastní odvážný boj za pracující svých národů a za jejich úspěšné spojenectví ve společné věci – internacionalismu. Žádné vystoupení nebylo sobecké nebo izolované. Naopak všichni citlivě zkodnotili problémy pracujících vlastních zemí, např. nezaměstnanost, nízké mzdy, nedostačující sociální zabezpečení, liberalizaci pracovního trhu a narušení základních práv pracujících, nikdo však nezapomněl na spojitsti s ostatními zeměmi Evropy a světa a každý připomněl svou solidaritu s těmi, kteří nesou největší tíhu nátlaku imperialismu, ať už v blokádě, okupaci, rasismu nebo válce: Deklerovali jsme solidaritu s Kubou, Palestinou, a Sýrií, stejně jako se všemi zeměmi, které upřednostnili práva vlastních pracujících tříd nad zájmy koloniální politiky velmocí.

 

Sám jsem měl možnost vystoupit jménem jediných českých třídních odborů OS ČMS a vyjádřit naše postoje vůči Kubě:

 

„Jsem vděčný, že mohu jako zástupce českých třídních odborů OS ČMS sdělit, že naše třídní odborové sdružení odmítá jakékoliv ústupky politice imperialistů a reakce proti Kubě, odmítá záškodnické a teroristické akce proti této svobodné a nezávislé zemi, odmítá kriminální politiku blokády a odmítá všechny snahy, které by měly podkopat revoluci a její vymoženosti. Kuba, to je opravdu pevnost důstojnosti v regionu, to je jedna ze základen protimperialistického boje, symbol revolučního odhodlání ,socialistického humanismu a internacionalismu. Řada našich členů se účastní aktivit posilujících solidaritu s Kubou, mezi ty nejaktivnější patří náš soudruh Vladimír Sedláček, jehož překlady závažných informací ohledně blokády a dalších aspektů života na Kubě zásadně přispěly v našem boji za porozumění a spravedlnost vůči Kubě.“

 

 

Palestině:

 

„OS ČMS rovněž odmítá sionistickou politiku útlaku palestinského lidu, rasismu, státního terorismu a podpory fundamentalismu, etnického čištění a okupace. Podobně jako ve věci Kuby navazujeme na historické vazby mezi naší vlastí a našim lidem a Palestinci bojujícími za svobodu a suverenitu. Připomenu, že Jásir Arafat byl nositelem nejvyššího československého vyznamenání a že dodnes cítíme čest za roky, kdy jsme otevřeně podporovali Organizaci za osvobození Palestiny, kdy naše solidarita měla materiální základ. Jsme přesvědčeni, že přijde den, kdy palestinští vlastenci opustí izraelské věznice, kdy už nebude okupace, kdy už nebude rasismu, kdy padne izraelský apartheid a nad Palestinou vyjde konečně slunce upírané 70 let!“

 

a Sýrii:

 

„Někteří z nás se v září zúčastnili odborářského fóra na podporu syrského lidu v Damašku. Sýrie se stala jednu z posledních obětí imperialismu v tak velkém rozsahu. 6 let se země potýká s terorismem, 6 let umírají syrští lidé v extrémních bojích. To vše jen kvůli tomu, že se Sýrie nevzdala své suverenity. Podporujeme proto boj syrského lidu, Syrské arabské armády a jejích spojenců proti terorismu, který exportuje imperialismus, sionisté a reakční monarchie regionu. 92 procent osvobozeného území je neskutečný výsledek, důkaz ohromného vzepětí. Přesto i dnes dochází vinou fundamentalistů a imperiálních agresorů k utrpení syrskéch lidí. Dochází k podpoře terorismu, bombardování a především je syrský lid nucený snášet následky sankcí. Tato politika si zaslouží odsouzení.“

 

Bruselské setkání znovu prokázalo nezbytnost třídního přístupu v odborovém a politickém hnutí. V projevech zaznělo jasné odmítnutí agresivních struktur jako např. EU, která znamená sjednocení kapitálu proti pracujícím. Je ohromná škoda, že taková jasnost postujů nezazněla u nás doma, kde jalové předvolební řeči jen dokázaly zaostalost a zištnost politické reprezentace a údajné opozice a alternativ a kdy velkohubá gesta žluťáckých odborů dokázala propast mezi sociálně demokratickou aristokracií v odborové konfederaci a skutečnými třídními bojovníky za práva a prospěch pracujících.

 

 

Poučení pro Česko vyplynulo zcela jasné: Je nezbytné ještě posílit členskou základnu třídních odborů, její akceschopnost a vyspělost. Na tom závisí kvalita života naší i budoucích generací. Je to poučení, že národ národem dělají pracující a jejich boje, nikoli kariéristé, kramáři a hokynáři s jejich primitivními maloměšťáckými představami a iluzemi.

 

Martin Peč